Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

6. KAPITOLA: Rozptýlení se vždycky hodí

1. února 2013 v 14:40 | Flexi |  HG - Minulost se opakuje!
Včera mě napadlo pár věcí k Minulosti. Takže jsem tohoto zázraku využila a hned to sepsalala. A díky bohu za to, protože jinak by to určitě zase nějaký ten pátek, nebo více pátků, trvalo.
Niko, snad jsem tě potěšila :D
Je to trochu delší kapitola než ta předešlá, takže hezký čtení ;) a užijte si první únorový den :D





Pořád byl den před bodovým hodnocením. Většina splátců usínala hned po ulehnutí do velké postele s nadýchanou peřinou. Jak by v tomhle ráji někdo po celodenním tréninku nemohl usnout, že? Někdo se však přeci jen našel. Třináctiletá Savanah, nejmladší účastník Hladových her, za žádnou cenu ne a ne usnout. Měla nervy ze zítřejšího bodového hodnocení. Jediné, co jí jde opravdu velmi dobře je stopování. A právě tohle nadání není zrovna lehké ukázat jen tak, když není v lese a nesleduje třeba zajíce nebo nějakého kopytníka.
Otočila se na záda a svůj pohled upírala na strop. Byl vysoký asi čtyři metry od země, takže i pro opravdu vysokého člověka tu bylo dost místa. Pokoj byl prostorný a hezky zařízený. Ostatně stejné pokoje měli i ostatní splátci.
Znovu se převalila a hlasitě si povzdechla. Jestli to takhle půjde dál, zítra při bodovém hodnocení usne a zklame svého trenéra, rodinu a celý Čtvrtý kraj, který věří v její a Tylerovi schopnosti a i tu nejmenší naději na výhru.
Odkryla se a dlouhé štíhlé nohy spustila na zem. Na sobě měla tyrkysovou noční košili. Podívala se na malou hadrovou panenku po mámě, která ležela vedle jednoho ze dvou polštářů. Měla potrhané hnědé šaty a pocuchané vlasy s vlny, zapletené do dvou copů a svázané dalšími dvěma úzkými proužky látky.
Savanah od ní odvrátila pohled a zamířila ke dveřím. Co nejtišeji je otevřela. Úzkou chodbičkou, kde měli pokoje ještě trenér, reportérka a také Tyler, se vydala do jídelny a zabočila do kuchyně. Do sklenice nalila trochu vody a napila se. Vzala si pití s sebou a vrátila se zpět k jídelně. Následně zamířila k pohovce a posadila se. Sklenici odložila na skleněný trojúhelníkový stolek, nohy přitáhla k tělu a objala je štíhlými pažemi. Ponořila se hluboko do svých myšlenek, takže si skoro nevšimla toho, že tu již není sama.
U pokoje Tylera Twinse se otevřely dveře a tiché opatrné kroky mířili také ke kuchyni. Savanah by nic nepostřehla, kdyby se z jídelny neozvalo zacinkání příborů. Trochu jí to překvapilo, nebo spíš hodně. Bylo téměř půl dvanácté v noci a někdo další kromě ní naspí. Ohlédla se přes opěradlo pohovky. Viděla přímo na jídelní stůl, za kterým seděl Tyler a… jedl? Teď? To si dělá legraci?
Dívka si promnula oči a pro jistotu ještě párkrát zamrkala. Nechtěla věřit vlastním očím a pořád trvala na tom, že je ospalá a vidí blbosti, aniž by to mohla ovlivnit.
Jenže tohle byla realita, žádný výplod Savaniny fantasie z důvodu únavy. Vstala a nezapomněla ani na sklenici s trochou vody, která v ní ještě byla…


***


Spokojeně si pochutnával na kousku hovězího plátku s bramborami a zeleninovou oblohou, co zbylo od večeře. Kručelo mu v břiše a za žádnou cenu nemohl usnout s prázdným žaludkem. Prostě si musel něco dát.
Zrovna, když hltal sousto za soustem, vycítil na sobě něčí pohled. Zarazil se a stále s plnou pusou a příborem v ruce, zíral do tmy směrem k pohovce. Nad ní byla velká obrazovka, asi s třímetrovou úhlopříčkou. To však teď nebylo podstatné. Znovu se váhavě pustil do jídla a z hladu, kterého se pořád nezbavil, začal zase hltat a jeho pozornost si získal vyprazdňující se talíř.
Ozvaly se kroky směřující od pohovky ve vedlejší místnosti a pak se z ničeho nic zastavily a nahradilo je tiché chichotání. Tyler se znovu zarazil, ale tentokrát aspoň polkl sousto. Vzhlédl. O okraj rámu dveří do jídelny se opírala Savanah a na rtech jí pohrával nevinný úsměv. Tyler ji věnoval úsměv, ale pak ho překvapilo jedno zjištění.
"Jak to, že nespíš?" Zeptal se narovinu. Dost ho to zajímalo. Rukou si odhrnul světlé blonďaté vlasy z očí a pokračoval v jídle. Svou pozornost však tentokrát plně věnoval Savanah. Za těch několik dnů, co byli v Kapitolu se dost sblížili. Často si povídali a stali se z nich kamarádi, což se do blížícího se masakru vůbec nehodilo. Rozhodli se to však zatím příliš neprobírat. Bylo to tak lepší.
"Mohla bych se zeptat na to samé, ale to jak se tu cpeš mi jako odpověď úplně stačí," zasmála se tiše, aby neprobudila trenéra nebo reportérku a přisedla si ke stolu naproti Tylera. Ten se jen pobaveně uculil a dojedl zbytek jídla. Spokojeně si povzdechl a ukázal na své břicho.
"Já za to nemůžu. To můj žaludek se rozhodl mě nenechat spát, dokud nevyhovím jeho žádosti," řekl dotčeně a zamračeně se podíval na břicho. Savanah se usmála. Tylerovi vtípky jí dost pomáhaly se tady s tím vším vypořádat. Stále do něj byla zamilovaná, ale nikdy si nemyslela, že se z nich stanou tak dobří přátelé jako teď, tady v Kapitolu, když oba míří na skoro jistou smrt. Okamžitě to ale pustila z hlavy. Teď nad budoucností nechtěla přemýšlet.
"Děje se něco?" Zvážněl najednou Tyler. Všiml si dívčina smutného a zamyšleného výrazu v tváři.
Savanah hned vrtěla hlavou. Tím chlapce ujistila o opaku.
"Vážně? Právě jsem se tě znova plat na to, proč nespíš. Vyděl jsem ten tvůj výraz, co jsi před chvílí měla. Tak mluv! O co jde?" Naléhal Tyler. Chvíli ještě statečně odolávala jeho naléhavým slovům a prosbám, ale déle to už nevydržela a tak začala: "není to nic tak hrozného, jak si myslíš. Prostě… jen si nejsem jistá zítřejším bodováním. Myslím, že to nezvládnu. Jsem nejmladší, nemám šanci získat tolik bodů co ty a ostatní splátci. Určitě nebudu dobrá natolik, abych zaujala nějaké sponzory, které budu v aréně potřebovat…" Určitě by mluvila dál, kdyby ji Tyler nezarazil.
"To by stačilo, řekl to rázně a důrazně, ale bylo v tom i pochopení a soucit. "Nejsi tak slabá, jak říkáš a ty to víš. Musíš si věřit a vydat ze sebe to nejlepší, co se v tobě ukrývá a já věřím tomu, že i se svým nízkým věkem uspěješ a nebudeš nejhorší. Věř mi," celou dobu se jí díval do očí a ona přímo vstřebávala tu sílu, která se v nich ukrývala. Bylo to až neuvěřitelné jakou jí jeho slova dokázala dodat sebedůvěru a odhodlání se nevzdat.
,,Věřím ti," usmála se na něho.
I on pocítil, že jí dodal potřebnou sílu do zítřejšího bodování. Bylo až zvláštní, jak rychle se spolu spřátelili. Přičemž doma ve Čtvrtém kraji spolu promluvili možná jednou za půl roku. Nikdy se s žádnou dívkou nesblížil tak snadno a rychle jako se Savanah. Jednou sice jednu dívku měl, ale ta ho podvedla, zklamala, využila a určitě by našel ještě spoustu dalších negativních věcí. Od té doby si přestal dívky pouštět moc blízko k sobě a raději si hledal kamarády stejného pohlaví, u kterých měl jistitu, že se nezamiluje.
Ještě nějakou dobu si povídali. Padlo i pár slov o aréně, ale tohle téma brzy opustili. Nakonec se přeci jen shodli na tom, že bude lepší, když půjdou spát a naberou co nejvíc energie, kterou budou zítra potřebovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 1. února 2013 v 15:05 | Reagovat

Jééé ta byla perfektní! Strašně moooc se těším na další, díky ti, díky ti, díky ti za tu kapitolu! D.Í. K. Y!!! :D

2 želva želva | 8. února 2013 v 10:35 | Reagovat

Moc pěkná kapitola :) rychle další :))!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!