Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

2.KAPITOLA: První rozhovor

13. října 2012 v 16:17 | Flexi |  HG - Minulost se opakuje!
Ano, ano. Čtete správně. Flexinka se konečně uráčila napsat další kapitolu k Minulosti. :D Trvalo to dlouho já vím. Ale nápady nebyli. Při psaní téhle kapitoli sem dostala další nápady na pokračování, takže snad to nebude trvat zase 'věčnost' a napíšu pokráčko co nejdřív.
Tuhle kapitlu bych chtěla věnovat Nikaroově(Verči), která se neustále vyptávala na další kapitolu. Takže veru, tady jí máš :D Doufám, že se nepletu, ale v téhle kapitole by měla vystupovat postava, kterou si mi napsala :D
hezký čtení všem, je to sice krátký, ale díky pánu bohu za to :D





Splátci se rozloučili se svými rodinami a známými, na což měli jen sotva pár minut. Nastoupili do vlaků, pro každé dva splátce určitého kraje a jejich instruktory a reportéry jeden a jeli do Kapitolu, hlavního města Panemu. Vlaky jeli velkou rychlostí, takže jim cesta netrvala dlouho.
Ale i tak byla pro některé splátce skvělá, protože měli dostatek jídla. Ne všichni však byli šťastní. Vlastně nebyl skoro nikdo. Ve vlaku, ve kterém cestovali splátci ze čtyřky, byla zvláštní atmosféra. Savanah Trayová seděla na posteli ve svém kupé, které spíše připomínalo luxusní, hotelový pokoj. Zírala na zem a přemýšlela. Na venek se snažila být silná, ale uvědomila si, že pravděpodobnost, že přežije a znova uvidí rodinu a přátele je velmi nízká. Vždyť je nejmladší ze všech, kteří se stali splátci. Nemá šanci přežít.
Do očí se jí hrnuly slzy. Zaleskly se, ale oči neopustily. V tom jim Savanah hned zabránila. Za žádných okolností nesmí dovolit svým emocím, aby přebyly rozum a instinkt.
Ozvalo se klepání na dveře, které taktéž nepřipomínaly ty typické vlakové. Vzhlédla a krátce zapřemýšlela kdo to může být. Než na to však stačila přijít, dveře se otevřely. Stál v nich on.
,,Ahoj, můžu?'' Zeptal se milým a povzbuzujícím hlasem. Tyler Twins byl vždycky takový vtipálek. I v té nejhorší chvíli dokázal být optimistický. To se jí na něm líbilo. Obdivovala ho.
,,Jistě,'' řekla svým pevným hlasem. Nikdo by si nemyslel, že před chvílí skoro plakala.
Tyler se usmál a vešel. Zavřel za sebou a chvíli se rozhlížel po kupé. Pak přišel k posteli a posadil se kousek od Savanah. Byla pořád trochu mimo, ale jeho přítomnost si uvědomovala velmi dobře.
,,To je pech co, že vybrali zrovna nás?'' Začal Tyler. Prohrábl si rukou světlé, skoro až bílé vlasy. Savanah přikývla a podívala se na něho. Zaměřila se na jizvu, která se mu táhla přes pravé oko. Zajímalo by jí, jak k ní přišel. Je do něj sice už dlouho zamilovaná, ale tohle zatím nezjistila. Není jako některé holky, které šílí z každého úsměvu a pohledu hezkého kluka.
,,Co?'' Nechápal blonďák její upřený pohled. Rychle se podívala jinam.
,,Nic,'' řekla jen. Oproti němu si připadala jako malá holčička. Byl o čtyři roky starší, měl svaly a uměl bojoval. Co proti tomu bylo stopování? Někdy ho zahlédla jak trénuje na malém dvorku vedle domu.
Bylo ticho. Na to, jak rád Tyler vtipkuje, teď neříkal nic.
,,Jo, je to pech,'' řekla najednou Savanah. Při pomyšlení na to, že ho v aréně zabijí… radši to nechtěla ani domýšlet.
,,Hm… cože?'' Řekl Tyler, jako by byl také chvíli mimo. ,,Jo, jasně. Promiň,'' omluvně se na ni usmál.
,,To je dobrý,'' odpověděla a znovu se podívala na jeho jizvu na pravém oku.
,,Jak si k ní přišel?'' Zeptá se nakonec. To trapné mlčení už jí přestává bavit.
Tmavooký blonďák se usměje, ale tenhle úsměv nepatří k jeho typickým.
,,Vlastně už je to hodně dlouho. Bylo mi asi osm. Hráli jsme si s Kevinem, mým kamarádem, na vojáky nebo tak něco,'' pousmál se. ,,Však víš, malí kluci a ta představa hrdiny,'' podíval se na ni a ta přikývla.
Pokračoval ve vyprávění o tom, jak pobíhali s klacíky místo mečů. Kevin Cremmer, tehdy docela rozmazlený chlapec - jeho rodina patřila a pořád patří ve čtvrtém kraji k těm, co jsou na tom lépe než ostatní - se rozmáchl a jeho klacek dopadl v plné síle na Tylerovo oko. Kevin ho vzal k tylerovým rodičům, kteří jsou léčitelé. Naštěstí nepřišel o zrak, ale po ráně mu zůstala vzpomínka v podobě jizvy, která mu neustále připomínala ten den.
,,To muselo hodně bolet,'' poznamenala Savanah a něžně se na něj usmála. Úsměv jí oplatil.
,,No, nebudu říkat, že to nebolelo. Pálilo to jako čert a podle našich byla rána dost hluboká,'' zasmál se a dívka se také usmála. Rozpačitě se podívala na zem. ,,ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet,'' dodal mladík.
Nějakou dobu si ještě povídali. Savanah byla zmatená. Nikdy si s ním takhle nepovídala. Občas si možná řekli ,ahoj', ale to bylo všechno. Asi za půl hodiny pro ně přišla reportérka jejich kraje, aby šli na večeři. Usmáli se a zamířili do jídelního vagónu. Velký stůl byl plný spoustou dobrot. Jejich trenér už seděl za stolem a třesoucíma se rukama si nabíral polévku z talíře. Zasedli ke stolu a pustili se do jídla. Zítra je čeká velký den. Ráno by měli dojed do Kapitolu a setkat se ze svými přípravnými týmy a vizážisty, aby je připravili na slavnostní večer. Stejně tak, jako ostatní splátce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 13. října 2012 v 16:42 | Reagovat

Skvělá kapitola! Moc se těším na další. A jo, byla to moje postava. :-D Jinak ještě jednou- skvělé.

2 Teiren Teiren | 17. října 2012 v 19:15 | Reagovat

Konečně :-D ! Doufám, že už tak dlouhou odmlku nikdy neuděláš, když je to tak dobrý :-) . Prosím, další.

3 Kyuu Kyuu | Web | 20. října 2012 v 15:55 | Reagovat

JÉÉÉÉÉÉÉÉÉ..můj kluk s holkou NikaRoovy xD To je super! Fakt skvěle napsané ;) těším se na pokračování ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!