Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

7. KAPITOLA: Náhlá změna(1.část)

1. června 2012 v 17:53 | Flexi
Tuto kapitolu věnuju ariven která pravidelně, jako jediná o které vím, čte tento příběh a dodává mi tak inspiraci a chuť dále psát. :) velké díky arven :)
Jelikož je tato kapitola delší, rozdělila jsem jí na dvě části. :))



Dny plynuly jako voda. Uběhli tři týdny a Mikel už se na naší škole choval jako by sem chodil několik let. Bylo mi to až divné. Kdykoli šel po chodbě, každý ho zdravil a ptali se ho jak se má a domlouvali různé akce. Vrtěla jsem hlavou a dumala nad tím. Hledala jsem souvislosti, ale pořád mě nic nenapadalo. Neustále mě při hodinách pozoroval a sem tam se i usmál. Já mu však vracela nedůvěřivé pohledy. Při chemii jsem s ním nemluvila a vlastně ani nikdy jindy. Zato Beckie a George si ho oblíbili hned. S Georgem se stali skoro nejlepšími kamarády a Beckie se s ním v chemii bavila daleko víc než se mnou. Vyměnili jsme si místa, takže Beckie seděla uprostřed. Vše se od Mikelova příchodu naprosto změnilo.
Ve škole vládla dobrá nálada. Někteří sháněli někoho, kdo by s nimi šel na taneční zábavu, která se měla za týden konat. Beckie byla nervózní, protože se bála, že se to nepovede podle jejího plánu. Každý týden jsem jí několikrát pomáhala s přípravami. Melisa, bývalá Rockova holka, se s Beckie začala bavit. To mě docela znepokojovalo. Nevěřila jsem jí, ale má kamarádka měla jiný názor. Štvalo mě to, že se všechno tolik změnilo. Nikdo kromě mě to však asi nijak nezaregistroval.
Zase jsem šla ze školy pěšky. Poslední dobou tomu ani jinak nebylo. Chodila jsem sama a přemýšlela jsem. Když jsem přišla domů, opět jsem přemýšlela. Máma si o mě dělala starosti a často se mě vyptávala na školu, kamarády a další věci. Někdy mě to docela hodně štvalo. Na druhou stranu jsem to ale často ocenila.
Řekla jsem jí o Georgově pozvání na taneční zábavu, na což reagovala velmi pozitivně a ze slovy: ,,George je hodný kluk. Jsem ráda, že jdeš zrovna s ním.''
Také na to často narážela. Nejspíš si myslela, že spolu něco máme, nebo budeme mít. Pořád jsem jí opakovala, že spolu jdeme jako kamarádi, protože nás nikdo jiný nepozval, ale ona to jako by ignorovala. Nevěřila mi ani slovo.
Také jsem se zmínila o novém spolužákovi, který během tří týdnů převrátil školu naruby. Samozřejmě jsem se nezmínila o tom, že jsem ho viděla i před tím a že si myslím, že to on má na svědomí tu vraždu v Monrowově ulici. A už vůbec jsem jí neřekla, že po mě pokukuje a při hodinách a někdy i o přestávkách, když zrovna není obklopen kupou holek a kamarádů, které získal během několika dnů, mě přímo hypnotizuje pohledem. Došla jsem k našemu domu, ale nějak se mi tam nechtělo. Radši bych byla venku, ale s kým jít? Beckie bude asi ještě ve škole chystat a dolaďovat taneční zábavu a nikdo jiný mě nenapadal. Byl tu samozřejmě ještě kamarád George, ale s ním se nedalo povídat tak, jako s Beckie. Povzdechla jsem si. Nakonec jsem přece jen zamířila k domu.


***


Uběhli asi dvě hodiny a já ležela na posteli a poslouchala písničky. Zrovna jsem poslouchala nějaké rockové balady, ale jinak mi bylo celkem jedno, co za hudební styl to je. Pro mě bylo spíš důležité, aby se mi písnička líbila. Tiše jsem pobrukovala do rytmu. Dívala jsem se na strop, ale sem tam jsem i zavřela oči a nechala se unášet hudbou daleko od všeho.
Slunce pomalu zapadalo, ale bylo jaro, takže se stmívalo později. Už jsem to déle nevydržela a vzala telefon. Vytočila jsem požadované číslo a čekala, až to dotyčná osoba vezme.
,,Ahoj Tar, děje se něco?'' podívala jsem se nechápavým pohledem, který však Beckie nemohla vidět.
,,Ahoj Beck. Ne, nic se neděje. Nechceš se jít projít a trochu si popovídat? Poslední dobou na to moc nebyl čas, kvůli té taneční zábavě.'' čekala jsem na její reakci, která nějakou dobu nepřicházela. ,,Si tam?'' zeptala jsem se.
,,Jo, promiň. Jsem tu. Ráda se projdu. Tak ze půl hodiny?''
,,Jasně. Sejdeme se v parku.'' oznámila jsem.
,,Dobře. Tak za půl hodiny v parku. Těším se, zatím ahoj.'' řekla a zavěsila. Překvapil mě její spěch. Díl jsem to ale neřešila a než jsem odložila telefon, řekla jsem spíše pro sebe: ,,Ahoj.''
Znova jsem se rozvalila na postel a sledovala hodiny, které ubíhali tak pomalu. Nakonec jsem se vydala do kuchyně pro něco na zub. Nevěděla jsem, kdy se vrátím a zároveň mi to zkrátí dobu čekání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaká postava z Krvavé duše se ti nejvíc líbí?

Tarra
Beckie
Mikel
George
Jiná(napiš do komentářů)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!