Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

11. KAPITOLA: Z nepřítele přítel

13. června 2012 v 21:33 | Flexi


Zvědavě se na mě zadíval a já byla v rozpacích. Nevěděla jsem jak dál. Přišlo mi blbé mu říct: ,,A nakonec po mě začneš házet ty svoje pohledy a úsměvy.'' Cítila jsem jak mi rudnou tváře.
,,A nakonec co?'' povytáhl jedno obočí. Tenhle pohled jsem nesnášela, ať už ho dělal kdokoli. Přemýšlela jsem jak se z toho dostat.
,,A nakonec… Nakonec mě odtáhneš sem a chceš si se mnou promluvit o ,něčem' a tváříš se při tom jak hromádka neštěstí.'' doufala jsem, že to zabere. Pousmál se a zavrtěl hlavou.
,,Nejsi moc dobrá lhářka, ale budiž.'' zasmál se. Nechápavě jsem se na něj dívala. Jak to k čertu mohl poznat? Vždyť jsem to řekla dost přesvědčivě.
Zasmála jsem se ale nakonec taky.

,,Tak mluv! A říkám to naposledy. Jestli budeš zase mlčet, tak jdu a žádný ,NE' mi v tom nezabrání. Jasný!?'' teď jsem udělala ten výraz já. Zvedla jsem jedno obočí. Zasmál se.
,,Dobrá, dobrá. Chtěl jsem se tě na něco zeptat.'' začal a já přikývla.
,,Tak se ptej.'' vyzvala jsem ho a on pokračoval o hodně vážnějším tónem.
,,Proč si myslíš, že jsem toho muže zabil já?'' tahle otázka mě zarazila. Nemyslela jsem si, že to byl on. Jen mi to logicky dávalo smysl. Ten den tam byl zřejmě jediný kromě mě. Choval se divně a posílal mě pryč. Vlastně jsem ani nevěděla, co si mám myslet. Měla jsem v hlavě pořádný zmatek. Ta vražda, příčina smrti oběti, která byla neznámá, jeho chování a příchod do školy den po tom, co jsem s ním mluvila v Monrowově ulici… Bylo toho ještě víc, ale tohle bylo asi takové nejdůležitější a nejhlavnější co mě zajímalo a zároveň mátlo. Všechno bylo poslední dobou matoucí.
,,Takže?'' naléhal. ,,Odpověď zní?'' povzdechla jsem si.
,,Vážně to chceš teď rozebírat?'' snažila jsem se změnit téma, nebo se aspoň pokusit to nějak obejít. Bohužel to ale nešlo.
,,Jo. Chci to teď rozebírat.Štve mě totiž, že se mi pokoušíš vyhýbat a já nevím proč.'' zarazila jsme se.
,,A proč tě to tolik štve? Záleží na tom, co si myslím? Já myslím, že ani ne. Ostatní ve škole tě mají rádi, tak nevím proč je pro tebe tak neúnosné, když tě jeden člověk z tolika moc nemusí.'' rozpovídala jsem se trochu víc, než jsem chtěla. Chvíli zvažoval co říct.
,,Prostě mi to vadí. Nemám rád rozepře a… Prostě jsem radši, když se všemi dobře vycházím a hotovo.'' zřejmě se mu do vysvětlování moc nechtělo. Mluvil totiž dost zvláštně. Kupodivu mi to ale stačilo. Řadila jsem si myšlenky do správného pořadí a pak se zhluboka nedechla.
,,Já si myslím… zvažuju…'' opět to zatracené koktání. ,,Prostě nevím co si myslet. Promiň, ale všechno ukazuje na tebe. Byl si tam v ten samí den co byl zabit. Choval si se divně a říkal si, abych šla pryč a že je to nebezpečné. Jako by si nechtěl, abych něco viděla. Jen jedna věc mi nějak uniká.'' zavrtěla jsem hlavou. Překvapeně a s trochou strachu se na mě díval.
,,A ta věc je?'' hlas se mu chvěl. Bylo mi to divné. Polkla jsem a přemýšlela.
??jestli si to byl doopravdy ty, jak si toho ubožáka zabil?'' Teď se chvěl hlas i mě. Nebylo to příjemné bavit se uprostřed noci o vraždě a mrtvole. Otřásla jsem se.
,,Já… ehm… Teď ti to nemůžu vysvětlit. Nezáleží to na mě. Ale jednou ti všechno řeknu. Vysvětlím ti, co se stalo a další věci. Ale teď to nejde.'' vykulila jsem oči. Jak to myslí? Proč to teď nejde? Chtěla jsem promluvit, ale nešlo to. Nedal mi příležitost.
,,Já vím. Je to zmatený, ale chci po tobě jen jedno. Ať už se ten večer stalo cokoli, mělo to důvod a to velký.'' řekl a já opět nechápala.
,,Jak to myslíš? Proč to teď nejde a jaký důvod mělo zabít člověka? Řekni mi aspoň jedno, byl si to ty? Zabil si ho?'' dívala jsem se mu do očí. On ale uhnul. Povzdechl si a usmál se.
,,Ne, nebyl jsem to já.'' řekl, ale ten úsměv mi byl podezřelý. Neřekla jsem však nic a také se usmála.
,,Můžu tě o něco požádat?'' teď už zněl jeho hlas pevněji a sebevědoměji. Přikývla jsem.
,,Můžeme být přátelé?'' zadíval se mi do očí a já v těch jeho zahlédla upřímnost a jistou dávku naléhavosti. Zaváhala jsem. Co když mi lhal a vážně je to vrah? To teď nebudu dál řešit, už mě to přestává bavit a leze mi to na nervy.
,,Stále mi něco říká, že to není pravda. Že si jen obyčejný lhář.'' byla jsem vážná a on asi začínal tušit co myslím, protože jeho tvář povadla a zesmutněla zklamáním.
,,Neměla bych ti věřit a jít pryč.'' přikývl a odvrátil pohled. ,,Ale na druhou stranu mi zase přijde, že by to ode mě nebylo hezké. Takže jo, můžeme být přáteli.'' usmála jsem se a on mě napodobil a překvapeně se na mě zadíval.
,,Jsem rád, že je to mezi námi dobrý. A nechtěli jsme náhodou tancovat?''zeptal se a šibalsky povytáhl jedno obočí. Usmála jsem se.
,,Myslím, že jo.'' přikývla jsem. Chvíli jsme ještě seděli, ale opravdu jen chvíli a pak jsme se vrátili zpět do tělocvičny.


***


Hodiny ukazovali jednu hodinu ráno a tmavě modré auto zastavilo před naším domem. George vypnul motor a rádio a seděl. Já se ho už od večera chtěla zeptat na jednu věc, ale bylo mi to blbé. Nebyla to moje věc a neměla jsem právo se do toho motat, ale jeho pohled, když Beckie tancovala s Rickem mi dělal starosti.
,,Ehm, George, můžu se tě na něco zeptat?'' podíval se na mě a posunkem mi dal najevo ať mluvím. Polkla jsem a pomalu začala.
,,Co se děje? Když jsme tancovali, vypadal si dost… smutně.'' dívala jsem se na něho a stále přemýšlela, o co může jít.
Odvrátil pohled a upřel ho před sebe. Ruce měl opřené o volant. Působil dost zaskočeně. Chtěla jsem promluvit, protože bylo ticho, ale on mě předběhl.
,,Je to komplikované. Zažila jsi už někdy ten pocit, že máš někoho ráda, ale on si tě skoro ani nevšímá? Ať se snažíš jak se snažíš, bere tě pouze jako kamaráda a nic jiného nevnímá?'' zavrtěl hlavou a přivřel oči. Pak se otočil na mě a díval se na mě. Přemýšlela jsem o jeho slovech a uvědomila si, že takový pocit vlastně ani neznám. Nikdy jsem o tom nijak nepřemýšlela, ale teď, teď mi to začínalo docházet.
,,No, vlastně ne, ale asi vím jak to myslíš.''
,,Ne, nevíš jak to myslím. Já, nedokážu se dívat jak tráví čas s tím ňoumou, který sotva ví, co jsou to rovnice. Nechápu, jak s ním může být.'' pomalu mi začínalo být jasné, o co tu jde. George prostě nedokázal překousnout to, že Beckie a Rick spolu tráví čas. Ani mě se to nelíbilo, ale Beck je prostě moje nejlepší kamarádka a pokud ho má opravdu ráda a myslí si, že on jí taky, tak na tom stejně nic nezměním a budu to muset nějak přežít.
Nemělo cenu jí vysvětlovat jaký je to blbec, ona byla paličatá a nehodlala poslouchat můj názor, který se jí nelíbil.
,,Takže ty máš Beckie rád? Teda jako myslím to tak, že…'' nestihla jsem to doříct, protože mi skočil do řeči.
,,Jo. Zamiloval jsem se do ní, ale nevím jak jí to říct. Neposlouchá mě a ignoruje každé slovo, které se týká Ricka. Teď už spolu skoro ani nemluvíme.'' zesmutněl a otočil se zpět. Díval se dopředu do ulice a vypadal dost zamyšleně. Já ho však ze zamyšlení hodlala vytrhnout.
,,To je mi líto, ale víš jaká Beck je. Když si něco usmyslí, nikdo jí o opaku nepřesvědčí. Také jsem se jí to pokoušela rozmluvit, ale je tvrdohlavá jako mezek. Pořád si myslí, že jí má Rick rád a na Melisu už nemyslí, že ta je mu ukradená.'' povzdechla jsme si. ,,Musíme něco vymyslet.'' přikývl.
,,Ano, to musíme. Nechci se s ní pořád hádat.''
,,Ona s tebou také ne. Řekla mi, že jí to vadí, že se hádáte skoro pořád a ke všemu kvůli Rickovi. Mrzí jí to.'' usmála jsem se, abych mu trochu pozvedla náladu, ale nemělo to cenu.
,,Promluvím s ní. Slibuju.'' rozhodla jsem se. Nemohla jsme to přece nechat jen tak. My tři se známe odmalička a jestli George Beckie opravdu miluje, musí se to co nejdřív vyřešit.
,,Dobře, ale neříkej jí, že jsem do ní blázen.'' tak tomu jsem nechápala.
,,Proč? Všechno by bylo jednodušší, kdyby to věděla.'' vrtěl hlavou.
,,Ne. Chci, aby se to dozvěděla ode mě.''
,,Dobře. Neřeknu jí o tom.'' souhlasila jsem. Usmál se a věnoval mi děkovný pohled.
,,Díky.''
,,Není zač.'' objala jsem ho. ,,Tak ahoj.'' rozloučili jsme se a já otevřela dveře a konečně vystoupila z auta. Zamávala jsem Georgovi a s klíči v ruce zamířila ke dveřím. Auto na konci ulice odbočilo a já vstoupila do domu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaká postava z Krvavé duše se ti nejvíc líbí?

Tarra
Beckie
Mikel
George
Jiná(napiš do komentářů)

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 13. června 2012 v 21:45 | Reagovat

Takže se nám Tarra skamarádila s Mikelem? Super! :-D Myslela jsem si, že to nebyl on, kdo tam vraždil, ale fakt by mě zajímalo, kdo to teda byl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!