Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

10.KAPITOLA: Tanec

13. června 2012 v 18:39 | Flexi


Udělali jsme si menší přestávku na občerstvení. Všichni si povídali a George říkal jeden z jeho vtipů, kterému se vzápětí začali všichni smát. Já je však nevnímala. Všimla jsem si Mikela, který stál u jednoho sloupu co tu byl a díval se na mě. Zrovna jsem pila pivo z kelímku, které mi George koupil. Byla jsem proti, ale byl neodbytný, takže jsem nakonec souhlasila.
Beckie mě chytla za rameno a já leknutím vyprskla obsah svých úst na Jamese, který s námi také chodil do třídy. Všichni se začali smát a já se hned začala omlouvat. Stejně byl ale naštvaný, i když tvrdil něco úplně jiného. Podívala jsem se nasupeně po Beckie, který se ještě pořád chichotala.
,,To si mě nemohla nějak upozornit, že si to ty?'' zamračila jsem se na ní. Vybuchla smíchy a Rick s Georgem a ještě pár lidí kolem ví napodobili.
Teď jsem nebyla naštvaná jen na Beck, ale i na všechny ostatní.


***


Po rozruchu, který vyvolal můj menší incident s Jamesem a pivem na jeho obličeji, jsem se opět přemístila na parket. Hráli rychlou písničku a my se opět vlnili do rytmu. Najednou se ale za Georgovími zády objevil Mikel, který mu poklepal na rameno.
,,Dovolíš?'' George přestal tancovat a otočil se ke klukovi za jeho zády. Podíval se po mě a pak opět na něj.
,,Jo, klidně. Zatím si skočím pro něco na pití.'' oznámil.
,,A.. Ale…'' chtěla jsem něco namítnout, ale nestihla jsem to.
,,To je dobrá Tar. Stejně jsem se chtěl jít napít.'' věděla jsem, že to není pravda, George odešel a já tu zůstala uprostřed tanečního parketu a kolem vlnících se lidí sama s Mikelem. Hleděla jsem do země.
,,To si tolik sklamaná, že s tebou chci tancovat?'' jeho slova se mi zarývala do mysli. Pootevřela jsem ústa, ale nic jsem neřekla. Hudba najednou výrazně zpomalila a já v duchu nadávala, proč zrovna teď.
,,Takže se mnou nemluvíš?'' otázal se znova. Polkla jsem a kupodivu pevným hlasem promluvila.
,,Nechtěl si se mnou náhodou tančit?'' přikývl. ,,Tak budeme tančit a ne mluvit.'' musela jsem to prostě nějak přežít. Zasmál se.
,,Dobrá, ty si tu šéf.'' tohle oslovení mě zarazilo, ale rozhodla jsem se nechat to být. Chytil mě kolem pasu a já se nepatrně odtáhla.
,,Chtěla si tancovat, ne?'' až teď mi to došlo a tak jsem se opět vrátila na původní místo a přisunula k němu, i když mě to štvalo. Pohybovali jsem se do rytmu pomalé písničky a bylo ticho. Nemluvili jsme. To však netrvalo dlouho a on promluvil.
,,Můžu se tě na něco zeptat?'' povzdechla jsem si.
,,Nejspíš mi nic jiného nezbývá.'' řekla jsem suše a on se tomu zasmál.
,,Ty mě zrovna moc nemusíš viď?'' stále mě pozoroval pohledem, ale já se na něj nedívala.
,,Řekněme, že si s tebou nemám o čem povídat.'' to ale nebyla pravda. Měla jsme tolik otázek, na které mi mohl odpovědět jen on, ale neptala jsem se. Byla jsem zvědavá, ale ani to nepomohlo tomu, abych se na některou otázku nezeptala.
,,Vážně? A co třeba tehdy v pátek v Monrowově ulici? Nebo v neděli před tím, než si nastoupil na tuto školu?'' zadíval se mi do očí a já teď neucukla. Hleděla jsme do těch jeho zlatavých očí a překvapeně na něj zírala. Vůbec by mě nenapadlo, že se o tom začne bavit právě on. Vždyť to on chtěl, abych na všechno zapomněla. Abych se nemotala do toho, do čeho mi nic není. Opět mezi námi nastalo to trapné ticho, ale podle pohledů, které jsem na sebe upíraly jsme mysleli na to samé. Na vraždu.


***


,,Zabil si ho?'' zeptala jsem se a všimla si toho, jak strnul. Rozhlédl se kolem. Nejspíš proto, aby zjistil, jestli to náhodou někdo nezaslechl. Zmateně jsem se na něj dívala. On na mě také zíral, tentokrát ale vyděšeně a zaskočeně. Popadl mě za ruku a táhl mě pryč. Ten pohyb byl tak neuvěřitelně rychlý, až mě to zaskočilo. Docela jsem se i lekla.
Dovlekl mě před tělocvičnu a pak zamířil k východu ze školy. Pořád mě silně svíral zápěstí, až to bolelo. Držel mě tak pevně, že mi to připadalo jako by mě železné kleště drtily zápěstní kůstky.
,,Au, to bolí. Pusť mě!'' kvílela jsem, ale on nezpomaloval.
,,Promiň, ale musíme si promluvit a tam to vážně nejde, je tam příliš mnoho lidí.'' oznámil mi a trochu povolil sevření. Nebyl to však příliš velký rozdíl. Otevřel hlavní dveře, které byly před námi a když jsme stály před školou, konečně se zastavil. Pustil mě a já si začala mnout zápěstí. Sešel pár schodů před dveřmi a na posledním se zastavil a sedl si na něj. Lokty se opřel o kolena a seděl. Skoro bych se i vsadila, že kdybych teď odešla, možná by si toho ani nevšiml, protože vypadal dost ponořený do vlastních myšlenek. Lákalo mě odejít a vrátit se na taneční parket, ale něco mi říkalo, abych zůstala. Váhavě jsem udělala několik kroků a sešla ze schodů. Sedla jsem si kousek od Mikela a dívala se před sebe na stromy, které rostly na druhé straně silnice.
,,Říkal si, že si musíme promluvit. Tak mluv.'' řekla jsem trochu ostřeji a naléhavěji, než jsem chtěla. Podíval se na mě a mlčel. Díval se na zem před sebe a nejspíš mě ani nevnímal.
Chtěla jsem vstát a odejít, když mě ignoroval, ale on rychle vstal a než jsem stihla udělat pohyb, vykřikl: ,,Ne! Nikam nechoď!'' lekla jsem se a nevěřícně na něj zírala. Stěžka jsem polkla. Připadalo mi to, jako bych měla v krku knedlík.
Zhluboka dýchal a znova se posadil.
,,promiň. Nechtěl jsem na tebe křičet.'' omluvil se, ale já byla naprosto mimo. Jeho chování mě neustále překvapovalo. Ohledně Mikela jsem měla v hlavě pořádný guláš. Chtěla jsem promluvit. Nejdřív mi to vůbec nešlo. Měla jsem v krku sucho, vyprahlo jako na poušti. Polkla jsem a odkašlala si. Zkusila jsem to znovu. Tentokrát úspěšně.
,,T..to n..n..nic.'' bez koktání se to ale neobešlo.
,,T.. tak…'' zavřela jsem oči a znova se nadechla. ,,Tak o čem si to chtěl mluvit?'' řekla jsem už o dost pevnějším hlasem. Byla jsem za to ráda. On však opět mlčel. Nechápala jsem tomu. Chce se mnou mluvit a když ho vyzvu aby mluvil, tak mlčí.
,,Zdržuju tě, že? Raději by si byla tam vevnitř a bavila se.'' mluvil chraptivým hlasem, jakým jsem ho ještě mluvit neslyšela. ,,Zatím tady posloucháš nesrozumitelná slova od kluka, kterého nesnášíš a nechápeš o čem to mluví.''
jeho slova mě zasáhla jako úder pěstí přímo do obličeje. Překvapeně jsem na něj hleděla. Tak tímhle mě teda dostal.
Podíval se na mě a zíral mi přímo do očí. Těma svýma se mi do nich zabodával, jako meč do těla protivníka, jako nůž do masa. Čekal na mou reakci. Cítila jsem to. Hluboko uvnitř jsem to věděla, ale nedokázala jsem promluvit.
,,Myslel jsme si to.'' řekl a odvrátil ode mě pohled.
,,Tak to není.'' vylétlo ze mě tak rychle, že jsem si nejprve neuvědomovala, jestli jsem to vážně řekla, nebo ne. On se na mě však nepodíval. Díval se nenávistným pohledem ke stromům na druhé straně.
,,ne? A jak teda? Snad mi nechceš tvrdit, že se se mnou nebavíš proto, že…''
,,Já prostě nevím, co si o tobě mám myslet.'' skočila jsem mu do řeči. Tentokrát se na mě podíval a já se opět zadívala do jeho zlatavých očí. Nespatřila jsem v nich ale ani naléhavost, jako při prvním seznámení, ani povýšenost, která se mu v nich denně zobrazovala. Tentokrát to byl smutek, lítost a vztek. Neskutečná zloba, která z jeho očí sálala na první pohled. Jako teplo z rozdělaného ohně.
Bylo ticho. Přerušilo ho až houkání sovy někde mezi těmi stromy na druhé straně cesty. Byla už tma a jediným zdrojem světla byla pouliční lampa,která stála kousek od místa, kde jsme seděli. Vzpomněla jsem si na Monrowovu ulici a na tu lampu, která špatně svítila. Tahle ta však osvětlovala velkou část ulice kolem.
,,Jak to myslíš?'' zeptala se mě a já uhnula pohledem. Zadívala jsem se do země. Teď jsem nevěděla co říct.
,,Já nevím. Prostě jednou říkáš, že tě mám nechat být a nestarat se o to, do čeho mi nic není. Pak přijdeš do stejné školy a třídy jako já a nakonec…'' zarazila jsem se. Uvědomila jsem si, že by asi nebylo vhodné to dopovědět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká postava z Krvavé duše se ti nejvíc líbí?

Tarra
Beckie
Mikel
George
Jiná(napiš do komentářů)

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 13. června 2012 v 18:57 | Reagovat

Pěkná kapitola. :-) Při tom rozhovoru jsem byla celkem dost napnutá a ty to tak přerušíš! Zrovna v tu chvíli! Ty seš! Už aby byla další kapitola ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!