Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

6. KAPITOLA: Hodina chemie

29. května 2012 v 18:48 | Flexi


O přestávce se nic nezměnilo. Většina holek za ním přibíhala a bavily se s ním. Byla pravda, že je pohledný, ale rozhodně by měl zapracovat na chování. Podívala jsem se na něj a zavrtěla hlavou. Nevšímala jsem si ho.
Šla jsem na další hodinu. Měli jsme chemii. Obvykle jsme dělali pokusy. Kdo ví, třeba se dnes vše změní, když máme ve škole vra… nedokončila jsem myšlenku, protože na mě někdo volal.
,,Tar. Počkej.'' otočila jsem se a viděla Beckie. Dnes jsem jí viděla poprvé. V pondělí máme společnou jen chemii a tělesnou výchovu.
,, Ahoj. Promiň, že jsem nepřišla. George mi říkal, že jste začali s těmi přípravami na Taneční zábavu.'' zmateně se na mě podívala.

,,Cože? George ti řekl, že jsem tam byla ještě s někým?''
,,No, jo. Přeci s Rickem.'' doufám, že mě George nezabije, modlila jsem se a zároveň se snažila pochopit, co se tu vlastně děje. Beckie svěsila ramena a zadívala se na zem. Pak zaklonila hlavu.
,,Ach jo.'' řekla naštvaným tónem. ,,Nechápu, co se to s ním poslední dobou děje. Není s ním vůbec rozumná řeč. Vždycky skončíme u Ricka a pohádáme se.'' mrzelo jí to. My tři jsme byli vždycky dobří kamarádi. Už odmalička. Poslední dobou byl všude kolem mě zmatek. Ať už se jednalo o cokoli.
Zazvonilo a my došli do učebny. Tady byly lavice po třech. Modlila jsem se, aby učitelka neposadila toho kluka, který si o sobě nejspíš myslel bůh ví jak je dobrý, přímo ke mně a Beckie. Neměla jsem náladu poslouchat ho a už vůbec ne s ním spolupracovat. Sedli jsme si do lavic a sledovali učitelku Hobkiensnovou jak píše na tabuli téma dnešní hodiny. Vzala jsem sešit a poznačila jsem si ho. Bylo pár minut po zvonění a dveře se otevřely. Všichni upřely podhled tím směrem. A kdo jiný by tam měl stát, než Mikel Dorch.
Povzdechla jsem si a rukou si podepřela hlavu.
,,A je to tu zase.'' Beckie se na mě nechápavě podívala. Mávla jsem rukou. ''To nic. Zapomeň na to.'' uvědomila jsem si, že přesně tato slova Mikel řekl, když jsme se včera viděli. Zakryla jsem si oči a snažila se soustředit na něco jiného. Vyrušila mě ale učitelka.
,,Kdepak si byl? Hodina už začala.'' říkala Mikelovi. Ten pokrčil rameny.
,,Dobrý den. Jsem tu nový a chvíli mi trvalo najít učebnu chemie. Omlouvám se.'' mluvil kupodivu vlídným a přívětivým tónem. Učitelka Hobkiensnová ho pozorovala zkoumavým pohledem a po tichém hodnocení se nepatrně pousmála.
,,Ach jistě. Vy musíte být pan Dorch.'' přikývl. ,,Výborně.'' rozhlížela se po třídě a já tiše šeptala pořád dokola ne, ne a ne. Bohužel to nepomáhalo. Její pohled se zastavil na volné židli po mé levici. Napravo seděla Beckie.
,,Támhle vedle slečny Backiesnové je místo.'' ukázala na mě a pak na židli, která byla dodnes prázdná. Polkla jsem. Sevřelo se mim hrdlo a když kráčel k nám, ani jsem se nehnula. Zírala jsem dopředu a ani koutkem oka se na něj nepodívala.
Hodina probíhala podobně jako ta předešlá. Tahle byla ale horší. Mikel seděl poměrně blízko. Díval se na mě a při práci, nebo spíše pokusu jsem komunikovala jen s Beckie. Ta se s Mikelem hned seznámila a řekla mu i mé jméno. Já mu však nevěnovala pozornost.
Zbytek dne proběhl podobně. Při posledních dvou hodinách, když jsme měli tělesnou výchovu jsme běhali. Já na tohle nebyla. Měla jsem radši gymnastiku a možná nějakou tu míčovou hru, kterých stejně moc nebylo. Litovala jsem toho, že jsme měli trenéra Mensona, který trénoval školní basketbalové družstvo. Nutil nás běhat snad milión koleček kolem tělocvičny, a kdyby chtěl někdo podvádět, čekalo na něj dalších pět kol navíc. Beckie byla na běh vždycky hodně dobrá, takže jí to nedělalo problém.
Poslední hodinu jsem nakonec také přetrpěla a když jsem šla ze sprch, zahlédla jsem Mikela. Mrkl na mě a chvíli se mi díval do očí. Usmál se a vyšel ze dveří na chodbu.
Zavrtěla jsem hlavou a chtěla jsem jít za ním a zeptat se, co to má všechno znamenat. Nejdřív mi řekne, že ho mám nechat být, nebo něco v tom smyslu, pak si přijde do stejné školy a třídy jako já a nakonec na mě hází pohledy, úsměvy a v hodinách mě přímo hypnotizuje pohledem.
Vyšla jsem ze dveří za ním, ale nebyl tam. Už zase. Tohle už jsem jednou zažila. Včera v té ulici. Povzdechla jsem si a šla domů. Neměla jsem náladu už na nic jiného, ale bohužel se objevila Beckie.
,,Pomůžeš mi s tou přípravou?'' neochotně jsem se vydala za ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 29. května 2012 v 19:02 | Reagovat

Pěkná kapitola :-) Jméno Hobkiensová mi bůhvíproč připomíná slovo hobit :-D  :-D Rychle pokračování, prosím, prosím :-)

2 Flexi Flexi | Web | 29. května 2012 v 19:07 | Reagovat

[1]:: jj, už to mám napsaný, akorád ne v pc :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!