Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

5. KAPITOLA:Nový spolužák

27. května 2012 v 22:44 | Flexi
Omlouvám se že to tolik trvalo... pokusím se přidávat častěji. :)




Domů jsem se vrátila, až se začalo stmívat. Procházela jsem se po parku a přemýšlela. Spoustě věcí jsem stále nerozuměla. Jako by tomu poslední dobou bylo jinak. Otevřela jsem domovní dveře a vešla.
,,Ahoj. Jsem doma. Kdyby něco, jsem u sebe.'' řekla jsem nahlas. Z obývacího pokoje se ozvalo hlasité ,,Jo''.
Šla jsem po schodech nahoru do pokoje. Když jsem tam přišla, zavřela jsem dveře a lehla si na postel. Venku už byla celkem tma, ale já nerožnula. Ležela jsem po tmě. Vůbec mi to nevadilo. Bylo to uklidňující. Až teď jsem si uvědomila, že je neděle a zítra je škola. Nechtělo se mi. Komu by se taky chtělo. Nic s tím ale nenadělám.
Vstala jsem s postele a rozsvítila světlo. Svěsila jsem ramena a povzdechla si. Došla jsem ke stolu, kde leželi knížky a učebnice do školy. Vzala jsem si hromádku učebnic a poznámek a znova usedla na postel. Otevřela jsem knihu a začala číst. Snažila jsem se nesoustředit na nic jiného, než na látku do školy.


***


Autobus zastavil a všichni se řítili ke dveřím. Nezbývalo příliš času do zvonění. Většina studentů postávala před školou a povídali si. Já jsem stála opřená u jednoho dubu, který rostl u školy. Měla jsem ruce založené na prsou a dívala se do země. Nevnímala jsem všechen ten hluk kolem. Spolužáci začali postupně odcházet do školní budovy.
Mlčela jsem.
Neměla jsem si s kým povídat a vlastně se mi ani nechtělo.
,,Ahoj Tarro. Jak se máš?'' zvedla jsem hlavu a přede mnou stál George. Byl to můj kamarád a také jsem s ním chodila do třídy.
,,Čau. No, jde to.'' pokusila jsem se o úsměv. Crrrr…. Ozval se zvonek a já udělala pár kroků od dubu a šli jsme ke škole.
,,Neviděl si Beckie?? Autobusem nejela.'' zeptala jsem se. Měla jsem o ní strach. Po tom všem, co jsem za poslední dobu zažila, jsem měla nervy na dranc.
,,Ne, neviděl. Ale myslím, že dneska začali s těmi přípravami na Taneční zábavu. Sice je to až za měsíc, ale znáš Beck. Vše musí být perfektní.'' oznámil mi Georgie a rukama udělal gesto, které přesně vystihovalo podstatu slov. Zasmála jsem se
,,Jo. Přesně vím, jak to myslíš.'' pak jsem si vzpomněla. ,,A sakryš. Měla jsem jí přijít pomoct. Doufám, že na mě nebude moct naštvaná.'' svěsila jsem ramena. George se usmál.
,,O to se neboj. Měla jinou společnost.'' vykulila jsem oči.
,,Jak to myslíš? Jakou společnost?'' zajímalo mě, o co jde. Nebo spíš o koho. Vešli jsme do školy a namířili si to rovnou na první hodinu, a to přírodopis. Hodina byla v učebně biologie v přízemí.
,,Je tam s Rickem.'' oznámil mi, ale kupodivu dost smutně.
,,Cože?'' překvapilo mě to. Věděla jsem, že ji pozval na Taneční zábavu, ale že by spolu něco měli, to mi přišlo dost praštěné.
,,No jo. Po tom, co ji pozval na Taneční zábavu se k sobě dost mají.'' řekl s trochou závisti. Dívala jsem se tomu.
,,Vážně?'' nechtělo se mi tomu věřit. Má nejlepší kamarádka a kapitán basketbalového družstva? Copak je to vůbec možné, aby takový snob byl s tak chytrou, milou a inteligentní holkou jako Beckie?
,,Ale no tak Tar. Snad mi nechceš tvrdit, že jsi nevěděla o tom, že Rick pozval Beckie na Taneční zábavu, že ne?'' povytáhl jedno obočí. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Ale ne. To vím. Beckie mi to v pátek řekla a dost mě to zaskočilo.'' byli jsme u třídy, ale George se zastavil. Měli jsme ještě pár minut k dobru.
,,Cože? Ona ti to řekla teprve v pátek?''
,,Moment. Jak to myslíš teprve? Myslela jsem, že ji pozval ten den, proto mi to řekla. A to jsem jí ještě musela popostrčit, abych to z ní vůbec dostala.'' nevěděla jsem, že je to delší dobu.
,,Ne. Pozval jí už skoro před dvěma týdny. Myslel jsem, že si všechno říkáte.'' podíval se na mě.
,,Zřejmě už ne. Nejspíš na ni PAN VELKEJ KAPITÁN dělá špatný vliv.'' odsekla jsem a on se tomu zasmál. ,,A jak ses to vlastně dozvěděl ty?'' přimhouřila jsem oči. Pootevřel pusu, ale nic neřekl. Nakonec si odkašlal a podíval se na mě.
,,No, řekla mi to, když jsem se jí ptal s kým jde.''
,,Aha.'' zklamaně jsem se podívala na zem.
,,A ty máš s kým jít?'' tahle otázka mě zaskočila a chvíli mi trvalo, než jsem jí scela pochopila. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Ne. Mě nikdo nezve. Ani jsem nepočítala s tím, že by mě někdo pozval, takže mě to nijak netrápí. A co ty? Už si nějakou pozval?'' zasmál se.
,,Ne. Zatím ne.'' přikývla jsem. ,,A co kdybychom šli spolu? Teda, myslím jako kamarádi. Nebo taky jako dva chudáci, s kterými nechce nikdo jít.'' zasmál se a já ho napodobila. Chvíli jsem váhala, ale nakonec přikývla. Třeba už by se nikdo nenašel.
,,Dobrá. Půjdu s tebou ráda.'' usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.
,,Jsem ráda, že si mi nedala košem i ty.'' zasmál se. Nebylo mi to nějak jasné.
,,Počkat. Jak to myslíš, že jsem ti nedala košem i já? Vždyť si říkal, že jsi ještě žádnou nepozval.'' vypadal zneklidněně.
,,No… já to myslel trochu jinak. To je jedno.'' chtěla jsem se zeptat, co tím myslí, ale zvonek byl rychlejší. Jeho zvonění se rozléhalo po celé škole.
Podívala jsem se na George a společně jsme vešli do třídy, kde už většina žáků seděla v lavici.


***


První hodina proběhla bez problémů. Vzala jsem si věci a zamířila do naší třídy. Z další hodiny jsme měli třídního učitele. Den se zdál být stejný jako každý jiný, kdyby na hodinu s učitelem nepřišel ještě někdo.
Byl to kluk. Ze zlatavě hnědýma očima a čokoládově hnědými vlasy. Znala jsem ho. Byl to on. Muž s kapucí, nebo vlastně spíš kluk. Jakmile vešel s učitelem Hernixonem do třídy, všechny pohledy se upíraly na nového a neznámého kluka. Holky se usmívaly a mrkali na něj svými dlouhými řasami. On jim však nevěnoval moc pozornost. Některé z nich to zaskočilo. Byly totiž zvyklé být středem pozornosti.
,,Dobrý den. Než začneme s dějepisem, rád bych vám představil vašeho nového spolužáka Mikela Dorche. Ve městě je nový a nezná to tu, tak doufám, že mu s čímkoli pomůžete.'' usmál se Henrixon. Jasně, pokud si nás teda pustí blíž k tělu, pomyslela jsem si. Nedívala jsem se na něj. Měla jsem toho dost. Sám mi řekne, abych na všechno co se stalo zapomněla a nestarala se o něj, a on si pak v klidu přijde do stejné školy a ke všemu i třídy jako já.
,,Druhá lavice u okna je celá volná, tam se můžeš posadit.'' ukázal učitel. Mikel se usmál, poděkoval a šel k lavici vedle té mé.
Celou hodinu na mě zíral a já v duchu vřela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 28. května 2012 v 17:26 | Reagovat

Oou! Tak to vypadá zajímavě... :-D
Skvělá kapitolka, těšim se na pokračování ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!