Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

4. KAPITOLA: Muž s kapucí

22. května 2012 v 19:08 | Flexi


Byli dvě hodiny odpoledne, když jsem vycházela z domu. Ohlédla jsem se zpět na domovní dveře. Byla jsem velmi nervózní. Přede mnou byla cesta na místo činu a já se bála, jak to dopadne.
Nadechla jsme se a vydala se na cestu. Monrowova ulice byla blízko. Stačilo jen ujít asi sto metrů a zabočit doleva. Pak začínala ta prokletá ulice. Nahánělo mi hrůzu, jen když jsem si na ní vzpomněla. Přede mnou teď byla zatáčka. Zabočila jsem a bylo tu ticho. V téhle ulici moc lidí nebydlelo, a když už, tak hodně staří, kteří tu žili odjakživa.
Pořád jsem pokračovala dál. Měla jsem jasný cíl. Zjistit, co se tu přesně stalo v pátek večer, před čtrnácti dny. Pokračovala jsem stále v cestě. Ušla jsem ještě pár metrů a zahlédla jsem policejní auto. Stáli tam tři policisté. Každý však na jiné straně. Pak jsem to spatřila. Místo činu.

Od té lampy, která tu byla k ničemu, až po nějaký strom na druhé straně přes cestu, byla natažená červeno-bílá páska s nápisem Zákaz vstupu. Pozorně jsem se rozhlížela a dávala si pozor, aby mě ani jeden policista nezahlédl. Kolem chodníku byly stromy a keře, za které jsem se popřípadě mohla schovat. Plížila jsem se ulicí jako bych snad ten vrah byla já a bála se vrátit na místo činu. Jeden s policistů se ohlédl mým směrem a já okamžitě uskočila do křoví.
,,Je tam někdo?'' zavolal a já se snažila schovat a nedělat hluk.
,,Co se děje?'' zeptal se druhý a ten první ukázal na místo, kde jsem před chvílí ještě stála. Věděla jsem, že kdybych se teď ukázala, měli by spoustu otázek ohledně toho, co tu dělám. A kdybych se neschovala, byla bych na tom stejně. Možná o trochu líp, ale to teď nebylo tolik důležité.
,,Někoho jsem zahlédl. Teda myslím.'' ozval se policista číslo jedna, který nespouštěl oči z místa, kde jsem stála.
,,Já tam nikoho nevidím. Třeba to byla nějaká kočka, nebo zatoulaný pes.'' přidal se ten třetí. První pokrčil rameny a otočil se. Oddechla jsem si.
,,Asi máš pravdu.'' přisvědčil. Šel za těmi dvěma a už nesledoval místy, ve kterých jsem byla. Pomalu a tiše jsem vykoukla z úkrytu. Policisté stály u auta a o něčem se bavili. Měla jsem husí kůži z toho, co se tu stalo a co tu teď dělám. Podařilo se mi proklouznout kolem policejní hlídky.
teď jsem mířila mezi domy. Hledala jsem jen jednu jedinou osobu. Kdybych někomu řekla, že hledám údajného vraha, asi by si o mě myslel, že jsem utekla z blázince. Já měla stejný názor, ale prostě jsem potřebovala zjistit, proč mě, jako svědka nezabil. Jo, možná jsem neviděla co se stalo, ale byla jsem tam. Říkal, že je to nebezpečné, že pokud nás někdo uvidí, budeme s toho mít problémy a hlavně on. Ale proč? Šla jsem pomalu a opatrně po chodníku. Byla jsem už dosti vzdálená od policajtů, takže nehrozilo, že by mě viděli.
Najednou mě někdo popadl ze zadu za ramena a otočil mě k sobě. Chtěla jsem vykřiknout, ale osoba mi položila ruku na ústa, takže mi v tom zabránila.
Vykulila jsem oči. Osoba měla mužskou postavu a na hlavě kapuci. Tentokrát jsem muži ale viděla do obličeje. Byl to mladík. Tak v mích letech. Sedmnáct až osmnáct. Jeho rysy byli ostré. Oči měl zlatavě hnědé a delší vlasy mu vykukovaly zpod kapuce. Měli čokoládově hnědou barvu.
,,Co tu krucinál děláš? Neříkal jsem ti náhodou, že se nemáš vracet?'' byl naštvaný. Konečně oddělal svou ruku z mích úst. Chvíli bylo ticho. Zíral na mě a já na něj. Dál už jsme to ale nevydržela a chopila se příležitosti.
,,Jo říkal, ale co tu vůbec děláš ty? Co si tu dělal ty v pátek před čtrnácti dny, když vyl zavražděn muž, jehož tělo se tu včera ráno našlo? Zbil si ho ty?'' mluvila jsem naléhavě, ale i vyděšeně. Pokud je to pravda a opravdu mluvím s vrahem, jak vůbec toho muže zabil? A proč nezabil mě? Opět bylo ticho. Otočil se ke mně zády.
,,Takže si ho opravdu zabil ty? Proč? A proč si nezabil mě? Proč si mě nechal odejít? Proč…'' už jsem nestihla doříct. Přistoupil ke mně a chytil mě za zápěstí. Jeho sevření bylo silné.
,,Nestarej se o to, do čeho ti nic není! Prostě odejdi a nech to být. Není to tvoje starost. Nevíš co se stalo a proč se to stalo. Nevíš vůbec nic.'' jeho pohled se mi zarýval do očí. Nejspíš bych se měla bát toho, že mi něco udělá, ale právě toho jsem se nebála. Nerozuměla jsem tomu. Jako všemu ostatnímu co se za posledních pád dnů stalo.
,,Tak mi teda řekni, co se stalo. Já bych to totiž docela ocenila.'' vykřikla jsem na něho. On se jen ohlédl a ironicky se zasmál.
,,Myslíš, že jsem blázen? Prostě se do toho nemotej. Uděláš nejlíp, když odejdeš a zapomeneš na to, co se stalo.'' řekl ostře a pustil mě. Odklopýtala jsem pár kroků do zadu a podlomila se mi kolena. Zakopla jsem a spadla. Chtěla jsem mu něco říct, ale když jsem vzhlédla, nebyl tam.
Nikde nebyl. Rozhlížela jsem se do všech stran, ale nic. Jako by tu vůbec nikdo kromě mě nebyl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 22. května 2012 v 20:22 | Reagovat

Pěkný, ten příběh mě začíná hoodně zajímat! ;-) Rychle pokráčko, prosím prosím, kvůli mě, když tak prosím... :-D ;-)

2 Flexi Flexi | Web | 22. května 2012 v 21:54 | Reagovat

[1]:vzhledem k tomu, že si jediná, o které vím že to čte....tak se pokusím co nejrychleji :D dost mi pomáháš se na to nevykašlat :D ;)

3 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 27. května 2012 v 2:19 | Reagovat

Tak jsem si všechny kapitolky hezky přečetla a je to fakt úžasný! Ani nevíš jak moc se těším na pokračování!

4 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 27. května 2012 v 10:23 | Reagovat

Podmořská škola Fellthien zahájila zápis pro Odinos a Arylos! Přihlaš se i ty! Počet míst je omezen!
PS: Omlouvám se za reklamu, která se netýká článku, ale píši převážně povídkářům, jelikož chci vytvořit kvalitní hru s kvalitními hráči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!