Tvorba:
Grafika-jmenovky k povídkám





Pořádá: Momentálně nic :)
Právě čte: Škola noci 1 - Označená
_http://nd04.jxs.cz/428/662/7a7a68c98e_73501406_o2.jpg
Účastní se: Momentálně ničeho :)

Můj nejdelší příběh....život v troskách nebo-li Znovu zrozená

29. ledna 2012 v 13:54 | Mensis |  Jednorázovky
PO 5-ti dením usilováním jsem konečně dopsala svůj nejdelší příběh. A tady ho máte. Doufám že se vám bude líbit.

Znovu zrozená- Život v troskách



Byl první den léta bylo 21.06.1998 a ten den se narodila rozkošná malá holčička. Pojmenovali ji rodiče Bery. O pět dní dřív se narodila také holčička. Ji pojmenovali Mou. Obě žily kousek od sebe. Bery bydlela ve vesnici Moren a Mou žila ve vesnici Verchymov. Nechodily spolu do školy, ale poprvé se viděly a seznámily při hodinách flétny. Obě však flétna druhým rokem přestala bavit. Nějakou dobu se neviděly a když byl nový školní rok kdy Bery byla v 5.třídě uviděla velkou holku s vlnitými vlasy. Mou nastupovala do nové školy, protože v poslední škole bylo jenom od 1 do 4.třídy. Mou uviděla novou třídu zpočátku se sice bála, ale pak zvykla. Všimla si, že jí pozoruje nějaká trošku širší menší než byla ona sama. Ta dívka měla hnědé rovné vlasy. Od prvního pohledu jí je záviděla. Obě si tím někoho připomněli. Když usedly do lavic a paní učitelka Volkofová se ptala, kdo tu je. Každého žáka oslovila a žák či žákyně jí odpověděli "zde". Když Mou uslyšela Beryino jméno proběhl ji mezi očima první třída a hodiny flétny. To samé se stalo Bery když uslyšela Mouinino jméno. Dny ubíhaly jako voda a Bery s Mou se seznámily. Ten den nastoupila do jejich třídy nová žákyně. P. učitelka Volkofová se jí zeptala "jak ti říkají ? Aria." Odpověděla a sedla si vedle Mou neboť Mou seděla sama a Bery seděla s její dosud nejlepší kamarádkou Klér. Klér šla se proběhnout po chodbě a Aria šla na wc. Klér běžela jako o závod a naproti ní běžela od toalet Aria. Obě se dívaly někam do neznáma a pak do sebe narazily. Zjistily, že mají obě stejně nalakované nechty na křiklavě oranžovo.V ten moment si uvědomily, že patří k sobě. Další přestávky trávily spolu spousty času a Bery si uvědomila, že Aria ji co nevidět vezme místo Nejlepší kamarádky.Nertvalo dlouho a za pár dní se po škole Aria s Klér zeptaly jestli spolu nemohou sedět napořád. Bery to však slyšela a běžela s brekem do šaten a pádila na zastávku a pak domů. Nesnášela Klér za to co jí provedla, ale brzy ji to přešlo. Jakmile si další den musela sednout za Mou poznaly se a začaly být skvělé kamarádky. Netrvalo to tak dlouho a byli nejlepší kamarádky na život a na smrt. Seděly spolu 3 roky až do 8.třídy.Ten den kdy měly obě velký průšvih byl právě tento. Bylo pondělí ráno a Mou s Bery šli do školy. Cestou objevily 2 bombičky plné hélia.Jelikož měli první hodinu chemii rozhodly se, že to odevzdají paní učitelce v chemii. Když už nikdo nebyl v šatnách nedalo jim to a otevřely nejprve 1 a vzápětí i druhou bombičku. Obě po chvílí mluvily jak šmoulové a a nemohly se přestat smát. Jamile Hélium zmizelo v jejich hlasu začalo zvonit a ony jen tak tak to stihli do dalšího zvonění. Celou hodinu se smály, až jim z toho bolelo břicho. P. učitelka to už nemohla vydržet a řekla jim ať vypadnou z této učebny a počkají před učebnou a půjdou sní do ředitelny. Potom co odešly se smály ještě víc. Ačkoliv Mou byla trochu "slušňačka" nemohla se přestat smát a smála se mnohem víc než Bery. Po hodině šli do ředitelny a řekly jim, že si jsem pozvou obou dvou rodiče. P. ředitel je vyhnal z ředitelny a paní zástupkyně za ně mi zabouchla dveře. I když oboum v to momentě do smíchu nebylo ani trošku nemohli se přestat smát. Na další hodinu měli fyziku, ale to měli paní zástupkyni a ta jim sdělila, že v její učebně nebudou ať si učivo pak opíšou od ostatních a ať zůstanou ve třídě. Po fyzice byla velká přestávka. Šli se podívat k ředitelně zrovna kdy došli uviděly jak vycházejí jejich rodiče. Obě zkoprněly a nemohly se ani hnout. Byli jako zamraženy. Rodiče k ním s naštvanými pohledy přicházely a héliový účinek najednou úplně pominul. "Opravdu jste to museli dělat? Smát se?'' Řekly jejich rodiče. "Takže pan ředitel usoudil, že vám dá na výběr. Promluvil Mouin otec Merk. Obě mlčky nedočkavě kulily oči. "Buď budete mít na vysvědčení dvojku z chování nebo přestoupíte na jinou školu." Řekla Beryina matka Hirem. Bery s Mou se domluvily na druhé variantě. "Tento týden tu můžete ještě zůstat a rozloučit se. Pan ředitel tak usoudil." Řekl Beryin otec Derik. "Ale nesmíte dělat žádnou hloupost jinak jdete na jinou školu okamžitě." Namítla Mouina matka Jane. Bery s Mou nechtěly opustit svou milovanou třídu. Bery se strašně líbil jeden kluk ze třídy. Jmenoval se Max. Maxovi se líbila i Bery , ale oba si to nechtěly připustit. Bery mu po škole poslala smsku. "Sejdeme se na mostě na začátku cyklostezky buď tam v pět." A jela autobusem spolu s Mou domů. I Mou měl tajného ctitele a věděla kdo to je, protože se ji také líbil. Byl to totiž Maxuv mladší bráška. Jmenuje se Mert. Oba jsou dvojčata. Max je prvorozený a Mert je až druhý. Mou když už byla doma napsala také smsku, ale tentokrát Mertovi. "Sejdeme se ve Verchymově pod dálničním mostem o šesté. Často chodila Mou s Bery a dvojčaty ven a mnoho krát byli pod tím mostem tedy aspoň pod ním projeli na kolách na cyklostezky. V pět už na mostě byli oba. " Maxi já…musím ti něco důležitého"….Umlčel ji svým dotykem prstu na jejích rtech. Chvíly se mu dívala do jeho krásných a okouzlujících přitahovaných očích a pak ji vášnivě políbil. Nebránila se mu chtěla to také udělat, ale bála se, že nebude cítit o samé jako ona k němu. "Myslím že jsem ti odpověděl na to co si nedořekla." Odpověděl ji a odmlčel se. Chvilku na něj zírala a bylo všude ticho. Byl jemný příjemný na dotek vánek a pod mostem šlo slyšet krásné příjemné bublání řeky. Ve tváři se začervenala a pak ho pevně, ale něžně objala. Z očích jí telky slzy radosti. Věděla, že se ho teď žádná nedotkne. Max sice měl holku, ale řekl Bery, že ji pustí k vodě, pač je lepší než tu co má teď. Bery má totiž dobré srdce na rozdíl od ní. A to Max obdivuje a dává tomu přednost a líbí se mu to na Bery. Potom ji vzal za ruku klekl si a řekl "budeš mou holkou?" Bery se v ten moment rozbušilo srdce radostí skákala a jásala a asi pětkrát za sebou řekla: "Ano"….a políbila ho. Pak už, ale musela jít domů zpět do Moren a Max šel zpět do Noud nad hell ( hell je řeka). O hodinu později se sešly oba pod mostem. Na začátku se na sebe jen dívaly a Mou cítila, jak rudne. Mert se k ní přiblížil. Mou chtěla couvnout, ale svědomí ji říkalo, ať stojí. A ona ho uposlechla. Mou byla menší než Mert. On měl 180cm a Mou 170cm.Dívala se do jeho magnetických, a přitažlivých očích a nemohla z něj pustit zrak. Byla už rudá jak rajče a když se ještě víc přiblížil, měl své rty velmi blízko těch Mouiných. Mou už to nevydržela a vášnivě ho políbila. Začaly se tam stále svižněji a rychleji ale i vášnivěji líbat. Pak se od sebe náhle odtrhnuly a výrazně na nich bylo vidět, že lapají po dechu. Mou ho chtěla obejmout, ale oba poznaly, že je někdo sleduje. Nějaká prostá holčička byla 100m od nich. Vypadala na šest let. Měla zbarvené vlasy do kaštanové světlé hnědé barvy stejně jako Mou. Měla je, ale rovné. Ta dívka chtěla, aby ji oba následovaly. Tak tedy se chytli za ruce a šli za ní. Musely běhat, neboť to děvče, bylo velmi rychlé na svůj věk. Běželi dál a dál až před sebou uviděly velké jezero. Hledaly tu malou holčičku, ale nemohly ji nikde najít. Bylo, to jak kdyby se pod ní, slehla zem. Pak ji uviděly na vysokém kopci u jezera. Byla tam samotná a s úsměvem se dívala na Mou s Mertem. Čekala tam na ně, a když tam za ní vylezly nebyla tam sama stál vedle ní chlapec. Měl kudrnaté tmavě hnědé vlasy. Mou s Mertem se na sebe podívaly a uvědomily si, že jsou to jejich děti. Když se chtěly na ně znovu podívat ty děti tam nebyli. Rozplynuly se vodová barva ve vodě. Mou si sedla ke břehu jezera a z obličeje ji stékaly slzy radosti. Ty padaly do jezera. Mert se na ni díval a věděl, že sní už bude dokonce života. Ať už bude chodit na jinou školu či ne on tu pro ní bude hlava nehlava. Pak za ní šel a něžně ji obejmul. Ta se mu podívala do tváře a něžně ho políbila a pak si stoupla a dívala se do neznáma. "Víš Merte já…já už budu muset jít domů". Řekla mu a sklonila hlavu. "Co??!! No tak když musíš…odvedu tě domů". A tak šli. Další den se loučily především s kamarádkami ve třídě. Klér s Arií stékaly dokonce i slzy z očích. Ten den uběhl jako voda. Další tři dny probíhaly stejně jako v úterý tedy až na pátek. Celá třída mimo učitelku pro ně udělala oslavu na rozloučenou. Ta oslava probíhala v Restauraci se jménem Slon. Byla polovina května, takže bylo dost teplo na to, aby si sedly na terasu. Objednávaly si asi čtvery pizze (quatro formaggi, hawai , mozarella a prosutto). Pokecaly na takovém menším hradě si připomněly mládí tím, že zahrály na hradě pro děti zem nebo se tomu také říká stop zem. Měly objednané i nějaké pití (kofoly točené, džusy,…atd.). Byli tam od jedné do půl páté. Potom se všichni rozprchly domů. Mou, Bery, Max a Mert nešli domů. Šli na jejich oblíbené místo což byl most. Ten most rozděloval Verchymov, Moren a Noud nad hell. Byli všichni spolu šťastní, ale pak děvčata musela domů. V sobotu se nedělo nic. Vše bylo normální jako každý víkend. V neděly probíhalo vše v pohodě, až k večeru. Bylo nějak kolem šesté večer a Bery šla se svým psem Ajšou ven. Měla to dobré, protože měly hned za svým domem cyklostezku, která vedla k potůčku. Došly tam a Bery nechala Ajšu, aby se napila potom šli zpět. Už byli na začátku cyklostezky a silnicí a pak se to stalo. Byry byla ráda, že mohla trávit konečně den v klidu a pohodě, když najednou uviděla meteorid. Z daleka nevypadal nějak velký, ale řítil se velkou rychlostí přímo na Beryin dům. S Ajšou běžely po silnici co nejdál od vesnice, pač jak se zřítil jeden za ním padaly další a další. Celá vesnice byla pod střelbou Meteoritami. Bery se na to se slzami v očích dívala. Byli ve vesnici její nejbližší. Měla tam rodinu, kamarády a byli tam lidé, které si pamatuje už od narození. Všechny okolní města či vesnice viděly tu hrůzu. Jakmile ta hrůza přestala běžela Bery s Ajšou okamžitě do zničené vesnice. Celá vesnice Moren byla v troskách. Se slzami v očích se Bery pokoušela někoho najít kdo by přežil, ale nikoho neviděla. Pak objevila nějakou ruku. Stále se hýbala. Začala ihned oddělávat trosky a pozůstatky lidí, věcí nebo zvířat. Pak uviděla, že je to její bratr Lerk. Na to začala ještě víc brečet, až ji ty slzy v očích pálely. Lerk byl o dvanáct let starší než Bery. Ona měla v tu dobu třináct let. "Sestro! Ty žiješ a Ajšenka taky. To je k nevíře". Řekl s radostí Lerk. Snažily se najít nějaké lidi kteří by to přežily, ale nic. Bery s Lerkem viděly své mrtvé kamarády. Nemohly uvěřit, že za tak krátkou chvilku budou jejich kamarádi mrtví. Ajšenka kňučela a chtěla být co nejdříve z Moren pryč. Viděla Plameny ohně a okamžitě zalézala za ty dva. Oba ztratili naději a shodly se, že půjdou ke svým kamarádům do Verchymova. Když dorazily do Verchymova odvedl Lerk svou mladší sestřičku k Mou. Lerk ji objal šel do vedlejšího domu ke kamarádovy.Lerkuv kamarád a Mou je pěkně přivítali. Bery s Lerkem jim vysvětlily proč jsou tu a co se stalo. Mou okamžitě Bery objala a soucítila sní. Lerkuv kamarád Mires ho objal a také s ním soucítil, protože to byli i jeho kamarádi. Na druhý den Měly původně Bery s Mou jít na novou školu, ale nešly kvůli Beryinymu neštěstí. Bery s Mou to napsaly hned Maxovi a Mertovy a ti ihned za ně mi přijeli. "Ahoj Maxi a Merte". "No potřebuji od vás něco". "Chce vaše máma další dítě"? Oba se na Bery zaskočeně podívali. "No nevíme chceme tím říct…co se ti stalo"? "Proč si tolik smutná?" Ptal se ji Max. "No…" Řekla a začala plakat. Mou ji odvedla do pokoje a kluci mezi sebou si vyměňovaly pohledy. "Mou proč se Bery rozbrečel?" Řekli jsme něco špatně ?" Mou se na Maxem ušklíbla. "Opravdu si to včera večer kolem šesté hodiny večer neviděl"? Řekla mu a podívala se z okna na vzdálené trosky vesnice Moren. "No viděl". A odmlčel se. Chvilku bylo ticho Mert se díval na smutnou Mou. Max se díval do země a přemýšlel jak potěšit alespoň trochu Bery. Mou smutně hleděla přes okno někam do neznáma. Bery náhle přišla do obýváku za nimi. Všechny jejich pohledy se obrátily na ni. Vypadala bojovně a nebojácně. Vypadala tak sebejistě jako nikdy předtím. Otřela si stékající slzu po tváři. Nikoho kromě Maxe nevnímala. Pak se jí zamotala hlava a praštila se hlavou o roh zdi. Potom pomaloučku klesala k zemi a před očima se jí stvořila mlha. Své přátelé a kluka viděla chvilku rozmazaně a pak se ji zatemnělo v očích a v tu dobu byla v bezvědomí. Mou sní třásla a Mert zavolal zachranné služby, aby jim pomohly. Max se na ni díval tak, že vypadal jako socha. Později se z toho probral a náhle omdlel. " No skvělé" řekl Mert. " Fajn místo jedné jsou tu rovnou dva v bezvědomí". V tom se Bery pohnula. Mou si vyměnila rychlí pohled s Mertem. Vedle ní se i Max pohnul. Zdálo se, že na sebe navzájem reagují. Pohne se Bery pohne se Max. Mezitím co Mert s Mou se snažily Bery s Maxem probudit byla Bery v říši bez života. Všude bylo kolem ní prázdno. Nikde neviděla jediného člověka. Pak zahlédla nějakou vesnici. Podle toho, co viděla připadala si, že žije ve své rodné vesničce Moren. Nikdo tam , ale nežil. Procházela se vesnicí a před ní se z ničeho nic objevila postava. Byla od ní daleko a nešlo jí nebo mu vidět do obličeje. Ta postava se přibližovala a Bery poznala, e jeto muž. Max byl také v říší bez života. A také byl v Moren. Procházel se a před ním byla nějaká postava. Chvilku váhal a pak šel té postavě naproti. Usoudil, že jeto žena. Bery se na pohybující se postavu podívala s přimhouřenýma očima a v tom okamžiku ji zamrazilo. Max zastavil. "Maxi!" Zvolala Bery. "B-Bery ?!" Zakoktal Max. Objali se a Bery v očích pálilo od zadržujících slz radosti. "Co tady děláš ?" Zeptala se ho. " To samé jsem se tě chtěl také zeptat". " No ty si upadla do bezvědomí a já omdlel". Ona na něj hleděla jak bez duše. "Ale proč jsme se tu vlastně ocitly". " Já už se jsem nechtěla nikdy vrátit". A začala poplakávat. Max ji přivinul k sobě a objímal ji a přitom ji hladil po jemných rovných vlasech a na zádech. Jeho dotyk byl uklidňující. Najednou se před ně mi objevilo světlo. Bílé světlo, které je mělo vrátit k vědomí. Bylo v kruhovitém tvaru. Max přešel z toho světa jako první. Bary nechtěla jít. Mohla tu být a umřít. Jenže nešlo to. Seděla před bílím kruhem a čekala, kdy dostane hlad, žízeň, nebo že musí na toaletu, ale nic. Tak tedy se rozhodla, že jím projde. Jakmile vstala kruh se začal zmenšovat. Musela proto skočit. Probudila se z toho vědomí a zjistila, že leží. Snažila se otevřít víčka, ale bylo to těžké. Otevírala je pomalu a uviděla, že leží v obýváku u Mou. Nad ní byli nějaké obličeje. Všimla si, že to jsou záchranáři. Jeden z nich něco řekl, ale Bery mu vůbec nerozuměla. Pak promnula oči a snažila si sednout, ale jakmile nadzvedla hlavu začala ji bolet. Potom si vzpomněla na to jak se jí hlava zatočila a ona se bouchla do hlavou o roh zdi. Pak se ji zatemnělo před očima a pak uviděla tu říši. Vše se ji vybavilo a náhle na ni promluvily známé hlasy. "Bery?!" "Bery slyšíš nás"? Ptal se jí Max s Mou a Mertem. Ona se zmohla na jen jemné přikívnutí. Měla vyschlé v krku kvůli tomu nepromluvila. Mouiny rodiče souhlasily, když je Mou po namáhavém přesvědčení přesvědčila, aby Max s Mertem u nich mohly na pár dnů přespat. Jejich rodiče s tím také souhlasily. Chtěly s Bery být a nechodit od ní daleko. Trvalo to 10 dní, než se plně zotavila a byl připravená se zvednout z postele na kterou je Mou s pomocí dvojčat přesunula. Lerk za svou sestřičkou chodíval často. I on mohl u Mirese zůstat. Mires totiž bydlel sám. Jeho rodiče bydlely v domově důchodců v Noud nad hell. Bery poprvé za 10 dní vstala. Stále ji bolela hlava, ale už o dost méně než, když se vzbudila. Byla dáse říct na hůře, ale Mouininy rodiče z toho udělaly její pokoj. Mou měla i svou koupelnu a wc. Vedle jejího pokoje byla prázdná místnost. Byli tam pouze Mouiny plyšáci. Vedle toho pokoje byla Janeina (matka Mou) pracovna. Bery dosud ležela v tom prázdném pokoji. Potřebovala klid a teplo a vtom pokoji bylo nejtepleji. Brzy začaly Mou s Bery chodit do nové školy ve městě Nersun. Bery věděla, že tam chodily její mrtvé kamarádky a kamarádi z Moren, ale snažila se na to nemyslet, i když ji to bylo těžké.Brzy s Mou našli nové kamarády. O několik dní později byla u sborovny přidělaná nástěnka. Mou šla zrovna po schodech do své třídy sama, protože Bery byla ještě v šatně a jí se nechtělo čekat. Uviděla nástěnku a hned se k ni hrnula. Na ní byli černé křížky a byli na té nástěnce černo-bílé fotky. Hned poznala, kdo jsou ti na fotkách. Byli to Beryini kamarádi z Moren. Fotky byli sestaveny v Pyramidě. Na vrcholku pyramidy byl její kamarád Ifkern Miro. Pod ním byl Ifkernuv Mladší bratr Onden Miro. Vedle něj byl Fill Korsika. Pod nimi byli tři děvčata. První od leva byla Kate Lomerová, vedle ní byla Suzie Šelibell, pak Arwnie Korelová. Pod děvčaty byli další. První od prava byla Mohnu Šilerková, vedle ní pak Barlin Mirová nejmladší sestra od bratrů Miro. Pak Kari Paul a poslední byla Persy Golima. Smutně se na ně dívala a nahlas řekla "Je mi vás moc líto" a sklopila zrak. Když odcházela ke schodišti všimla si, že k ní míří ze spodních schodů Bery. Měla velký úsměv v obličeji. Kdyby Bery viděla to, co já právě teď zmizel by jí ten krásný úsměv. Pomyslela si Mou. Ihned na kamarádku volala a ta zrychlila krok a v momentě byla u Mou. Kamarádka vzala Bery za paži a pádila s ní na další schody, až do třídy. Bery ji nerozuměla proč ji táhne tak rychle do třídy. Co když něco skrývá? Pomyslela si. Neděla co by to mělo být. 1. Hodina proběhla téměř bez problémů. Spolužáci už si na nové žákyně zvykli. Když si Mou Bery nevšímala šla si koupit svačinu do bufetu, který byl naproti sborovně. Šla ze schodů a měla divný pocit. Než došla k bufetu všimla si nové nástěnky u sborovny. V ten moment si Mou uvědomila, že její spolusedící je pryč. A uvědomila si také, že šla dolů do bufetu, protože neměla svačinu. Rychlím pohybem se zvedla a pelášila ze schodů za Bery. Ta však Přistoupila k nástěnce a všimla si černo-bílých fotek a křížků kolem nich. Ty fotky byli v pyramidě. Najednou ji vše došlo. Úsměv, který měla až dosud ji úplně zmizel. V očích ji začaly pálit slzy. Nemohla je udržet. Najednou se rozbrečela a klesla k zemi. Seděla na studené podlaze a její spolužáci se před ní zastavovali. Mou doběhla a viděla zničenou Berry na zemi. "Bery já…chtěla jsem ti to říct ráno, ale v obličeji ti zářil úsměv, proto jsem byla tak naléhala a proto jsme tě táhla do třídy". " Nechtěla jsem, aby k tomuto došlo". Dořekla a sedla si vedle zničené kamarádky. "To je v pohodě" zašeptala Bery. "Zachovala si se jako pravá kamarádka i já bych ti to udělala, jen aby ti ten úsměv zůstal". Bery brečela dál a kolem Bery s Mou se nahromadilo tolik spolužáků, že jejich hlasy byli slyšet, až ve sborovně. Odtud přiběhly všichni učitelé a řítily se přímo k Bery s Mou. "Co se tu děje" řekla jedna z učitelek. "všichni okamžitě do svých tříd." Řekla další učitelka. " Mou ty pojď s námi do sborovny a vezměte Bery sebou". Zvážnila jedna učitelka. Ve škole byli to tiž samé učitelky žádní učitelé. Šli do sborovny a zvědaví jedinci co měly poblíž třídy nakukovaly ze svých tříd. Brzy z novu využily zbytek přestávky a pohybovaly se po chodbách. Ve sborovně se všechny učitelky dívaly na zdrcenou Bery. "Copak se ti stalo, že pláčeš". Zeptala se jejich třídní učitelka. Než se Bery odvážila říct něco Mou už za ní mluvila. "No Bery uviděla nástěnku vedle sborovny s jejími mrtvými kamarády". A všem učitelkám to pak káplo. Všechno pochopily. Bery náhle promluvila. "Mohu si vzít jejich fotky?" "Na památku." Dořekla a z očí ji vytelky další slzy. "Ano můžeš". Řekla jejich třídní učitelka. A po škole si je vzala s očima mokřejšími, než byl mokrej pes. Jeli autobusem domů. Mou ráda jezdívala u okna, ale kvůli Bery udělala výjimku. Ta se dívala z okna někam do neznáma . Dojeli k Mou tedy domů a oběma spadli překvapením brady dolů. Uviděly na chodbě Maxe s Mertem. Byli překvapené neboť Max a Mert, už u nich nespaly. Mouiny rodiče nebyli doma. Nevědělyi jak se knim dostaly, ale bylo jim to jedno. Rozběhly se za nimi a obě je pořádně objali. Málem spadly na podlahu. Šli k Mou do pokoje a Bery klukům ukázala co bylo ve škole na nástěnce. Oba ji soucitně objali a k nim se nasoukala i Mou. Tvořily hezkou chuchličku. Kluci po dlouhé době jeli domů aw nato přijeli Mouiny rodiče. Po skončení školy což nebylo dlouho následovalo horké léto. Asi po 5-ti dnech velkých prázdnin jela Bery s Mou nakupovat. Obě jeli kupovat do Bruna což bylo veliké město druhé největší ve státě a jeli tam nakupovat oblečení. Měli na to 10 tisíc pro každou z nich, takže nakupovaly jako závod Mou zbylo 500 korun, ale Bery utrácela natolik, že ji málem nezbylo na vlak domů. Obě s plnými taškami oblečení a bot došli domů a šli rovnou do Mouinina pokoje. Zarazila je v tom Jane. " Prosím Mou ty jdi do svého pokoje jo mimochodem máš k pokoji nové dveře". Řekla ji matka. Rychle běžela s nákupními taškami do pokoje a všimla si dvou dveří. Jedny vedly do jejího pokoje a ty druhé do prázdné místnosti. Za dveřmi bylo temno. Mou vešla do pokoje a pak to pochopila. Jane volala na Mou a ta se hned řítila po schodech k Jane s Bery. Dcera se na matku usmála a Jane poznala, že Mou ví o co se jedná. Mou šla za za svým otcem Merkem. Ten ji podal černý šátek a Jane ho Bery obvázala kolem očí, tak aby přes něj nebylo nic vidět. Mou chytla Bery za ruku a vedla ji přes schody až před prázdnou místnost, před kterou byli dveře a za nimi balící papír. Mou sundala Bery šátek a obě čekaly na Mouiny rodiče. Bery s nadšením to nemohla vydržet a když došli k nim otevřela nové dveře a spolu s Mou roztrhly balící papír. Bery s Mou se zastavily na okraji pokoje. Bery se v obličeji úplně rozzářila. Mou málem omdlela nádherou. Obě byli natolik překvapeny, že měly obě slzy na krajíčku. Vypadal tak vznešeně a krásně. Přesně tak jak si Bery vytoužila a uvědomila si, že se ji před několika dny ptala Jane jaké se jí líbí barvy,…atd. Pak se rozběhla k Mouiným rodičům a silně je objala, že málem spadly na zem. Už si zvykla, že pro ní budou jako adoptivní rodiče, ale netušila, že něco takového udělají zrovna pro ní. Myslela, že to spíše udělají své dceři. Jane se na ni usmála. " Mou má sladká Mou tvůj pokoj bude také v rekonstrukci jen musíš odpovídat na stejné otázky jako Bery". Řekla Mouina máma. Mou se na ni usmála. Beryn nový pokoj oslavily osvěžujícím ovocným zmrzlinovým dortem na zahradě. Bery si vzala svůj mobil a odešla od své nové adoptivní rodiny, aby mohla zavolat Lerkovi, a následně i dvojčatům. Lerk přiběhl hned a zvonil a zvonil dokud Bery nepřišla otevřít. Objal ji. "Segra se máš, gratuluji ti k novému pokoji". Řekl a zaculil se. Bery ho objala a zavedla ho na oslavu. Pak rychle běžela do chodby v domě. Jakmile doběhla, už i Max s Mertem tam byli. Takhle porbíhalo celé léto až na ty oslavy ty byli pouze ještě jednou když měla i Mou nový pokoj. Na září se děvčata těšila. Všichni zestárly a vypadaly skvěle. A od té doby Bery, Mou a ostatní žily šťastně. Po Vysokých školách se Bery s Maxem vzali. Ona se stala výbornou lékařkou na dětském oddělením. Max byl šikovný zedník, ale než se nadál byl největší oporou mladé architekty Mou. Mert se stal nejslavnějším řezbářem pod sluncem. Mou Bery Max a Mert bydleli v Noud nad hell. Jejich rodiče, už měli svá mladá léta za sebou, a proto se rozhodly, že je dají do domova důchodců. Bery s Maxem za pár let měli trojčata. 2 holky a jednoho chlapce. Holčičky se jmenovaly Elí a Mou. Chlapeček se jmenoval po Beryným bratrovi Lerk. Mou s Mertem také za pár let měly své vytoužené děti. Chlapce a dívku. Chlapec s jmenoval Martin a holčička se jmenovala Bery. Bery s mou se kdysi dohodly, že jestli budou mít obě holčičky pojmenují je Bery a mou Bery bude mít Mou a Mou bude mít Bery. A žily celkem šťástný život, až na nějaké hádky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti v našem světě fantasy ?

Ano 50% (57)
Moc hezké 6.1% (7)
Ujde to 11.4% (13)
Viděl/a jsem i hezčí ale váš je také na úrovni 6.1% (7)
Nic moc 7.9% (9)
Hrůza 7.9% (9)
Raději překliknu na jinou stránku 10.5% (12)

Komentáře

1 Flexi Flexi | Web | 29. ledna 2012 v 14:37 | Reagovat

Tak ten se ti vážně povedl :) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ POVÍDEK, OBRÁZKŮ A
VŠEMOŽNÉHO OBSAHU TOHOTO BLOGU!!!